Jana ve svých pětadvaceti měla sedavé zaměstnání, které jí bavilo a nemínila jej opustit. Na své židli se projedla do sta kilogramů. Když se ručička zastavila na mytické stovce, něco se v ní hnulo. „Okamžitě jsem se rozbrečela, vážím sto kilo?“ vzpomíná na neveselé životní období. „Nakoupila jsem knihy, stáhla jídelníčky, rady a vrhla se do toho. Bohužel to bylo spíš na škodu. Přibrala jsem svou vinou dalších osm kilogramů a to mě donutilo hledat odborníka. Sama jsem si asi pomoct neuměla“ vysvětlovala. Nakonec získala kontakt na Pestrý jídelníček, který jí v hubnutí skutečně pomohl.
Když hubnutí nejde, jak má
„Hubnutí mě strašilo od dětství. Nebyla jsem nikdy vyzáblina, měla jsem boky, zadek, ale nevadilo to. V pubertě to byla dokonce výhoda, kluci mě zvali na rande. Líbil se jim můj hrudník. Našla jsem si přítele, dobrou práci a tak nějak polevila. V dětství jsem běhala s kamarádkami po kroužcích – aerobic, chodily jsme plavat a sama jsem navštěvovala lekce tenisu. Nikdy jsem nemusela řešit jídlo, snědla jsem to, co jsem chtěla a nepřibrala. Později na sport nebyl čas. Když mi BMI kalkulačka ukázala, že je potřeba zhubnout a váha byla přes stovku, upadla jsem do depresí“ přiznává Jana.
„Nutriční specialisté mi radili, abych si to srovnala v hlavě a v životě. Tak jsem si nastavila režim a šla si tvrdě za ním. Nebylo to jednoduché. Neustále přemýšlet nad tím, co jím. V tom pomáhaly kalorické tabulky, nemusela jsem přemýšlet, zda si můžu dát nivu nebo ne. V jídelníčku bylo namísto tří velkých porcí pět menších, začala jsem znovu chodit plavat. Do sešitku s recepty se mi dostaly zdravé recepty a mě bavilo vařit. Zejména, když po měsíci byl vidět úbytek čtyř kilogramů. Nyní mám dole dvacet a jsem šťastná“ uzavírá Jana.